Těžba dříví je jedna část lesní těžby. Těžbu dříví lze v podstatě charakterizovat jako „sklizeň“, při které nedochází (v podmínkách výnosově vyrovnaného lesního hospodářství) ke zničení lesa. Těžba dříví je většinou (při řádném hospodaření) prostředkem výchovy a obnovy lesa a podřizuje se způsobu a průběhu obnovy následného porostu (např. rychlosti postupu přirozené obnovy, nárokům obnovených dřevin na světlo atp.)
Lesní zákon v § 2 dělí těžbu dříví zejména z hlediska dosažení (nebo nedosažení) mýtného věku a také důvodů těžby na:
- těžbu předmýtní úmyslnou,
- těžbu mýtní úmyslnou,
- těžbu nahodilou,
- těžbu mimořádnou.
Pojem lesní těžba je širší a zahrnuje vedle těžby dříví také přidruženou vedlejší těžbu, tj. získávání i jiných materiálů z lesa – např. kůru, pryskyřici, klest...
Těžební operace
Lze rozlišit jednotlivé dílčí operace těžby dříví jako:
- kácení – vlastní porážení dřevin určených k těžbě
- odvětvování – odstraňování větví a výroba tzv. surových kmenů
- odkorňování – odstraňování kůry (pokud se vůbec provádí)
- zkracování – příčné přeřezávání surových kmenů na jednotlivé sortimenty surového dříví
Toto jsou klasické operace v dnes většinou již historickém pořadí. S rozvojem použití lesní mechanizace se pořadí operací může výrazně měnit dle podmínek na lokalitě a vlastností mechanizačních prostředků. Například odvětvování neprobíhá po kácení, ale až během přibližování při použití odvětvovacího stroje APOS. Dříví se nemusí vůbec odkorňovat nebo se odkorňuje až ve dřevozpracujícím závodě, zkracování může probíhat až na manipulačním skladu pokud lokalita a mechanizace dovolují soustřeďovat celé surové kmeny atp.
Po prvotní fázy těžby následují většinou tyto další úkony (fáze) výrobního procesu:
- Soustřeďování (operace: vyklizování a přibližování),
- Odvoz (nakládka, převoz a vykládka) a
- Manipulace (třídění, přemisťování, zkracování, štípání, ukládání...)
Těžební metody
Podle stavu v jakém se odvozní místo (OM) přibližuje dříví lze rozlišit 3 (eventuálně 4) těžební metody:
- Metoda sortimentní
Pokácené a odvětvené kmeny se při této metodě přímo u pařezu (P) dělí na jednotlivé kratší sortimenty (příčným přeřezáváním). Je nejšetrnější k lesnímu prostředí a proto se hodí všude tam, kde dochází k přibližování a vyklizování lesním porostem (pro výchovné zásahy stejně jako výběrné a podrostní hospodaření). Manipulace se zkráceným sortimentem je lehčí, takže se používají i lehčí stroje, koně nebo i lidská síla. Kratší délky dříví lze snadněji a s nižším poškozením dostat ven z porostu. Nevýhodou této metody je horší produktivita a také finanční ztráty způsobené špatnou sortimentací (např. nemožnost použít výhod počítačově řízené specializované sortimentační linky).
- Metoda výřezů standardních délek je modifikace sortimentové metody, při které se v porostu (u pařezu) zkrátí kmeny na výřezy standardních (stejných) délek, odpovídajících technickým parametrům dopravních prostředků a potřebám odběratelů. Unifikovaná délka výhodná pro standardizaci výroby i odvozu může ovšem způsobovat finanční ztráty při prodeji takto "násilně" vzniklých sortimentů.
- Metoda kmenová
Pokácené stromy jsou u pařezu odvětveny a v celých délkách dopravovány na OM. Tato metoda je produktivnější než metoda sortimentní (velké množství hmoty se vyklízí a přibližuje současně), ale také k lesnímu prostředí a dopravním stavbám nejméně šetrná. Při manipulaci i s 30 metrovými kmeny dochází často k intenzivnímu poškozování povrchu půdy a pokud jsou celé kmeny vlečeny lesním porostem také k rozsáhlému poškození stojících stromů. Je nutné použití výkonných = těžkých strojů – lesních kolových traktorů, výkonných lanovek atp. Sortimentace probíhá zpravidla za výhodnějších podmínek na specializovaných a strojově vybavených pracovištích (dřevoskladech, dřevozpracujících závodech).
- Metoda stromová
U pařezu probíhá pouze kácení na OM se dopravuje celý strom. Manipuluje se s celým stromem i korunou. Negativní účinky (poškozování okolních stromů, lesních cest, půdního povrchu) nejsou tak značné jako při kmenové metodě, protože koruna částečně tlumí nárazy a díky větší styčné ploše neryje povrch půdy a cest. Umožňuje zpracovat korunu štěpkováním (ale zároveň dochází k ochuzování lesního prostředí o biomasu větví.)
Hospodářský les - je z hlediska managementu krajiny určitým protipólem přirozených nebo původních lesů. Jeho primární funkcí je produkce dříví.
Ochranný les - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, vysokohorské lesy, lesy v klečovém vegetačním stupni a lesy na exponovaných hřebenech.
Les zvláštního určení - lze sem zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen produkčním.
Pěštování lesa - je důležitý obor, který se zabývá péčí o lesní porosty od jejich vzniku až po mýcení
Dříví - materiál získaný těžbou
Dřevo - biologicky živý materiál složený z xylému a buněk
Těžba dříví- je jedna část lesní těžby. Těžbu dříví lze v podstatě charakterizovat jako „sklizeň“, při které nedochází (v podmínkách výnosově vyrovnaného lesního hospodářství ke zničení lesa.
Kácení - je jedna z dílčích operací při těžbě dříví, kdy musá dřevorubec vykonat několik úkonů (určení směru pádu, úprava pracoviště a určení únikové trasy, úprava spodní části stromu, zářez, provedení hlavního řezu, ponechání nedořezu)
Zářez - odřezáním kořenových náběhů, které mohou překážet při kácení, se připraví směrový zářez. Úhel směrového zářezu 60-80 °. Provádí se nejprve horní řez šikmo a poté dolní řez vodorovně, aby se oba řezy setkaly, dojde tedy k vyříznutí směrového klínu. Nasměruje pád stromu a nedovolí mu padnout jinam.
Hlavní řez - se provádí rovnoběžně se směrovým zářezem, aby měl nedořez rovnoměrnou šířku
Nedořez - tloušťka nedořezu je 2 a více cm, záleží na tloušťce stromu, na druhu dřeviny a na těžišti stromu
Mýcení - je kácení lesa za účelem odlesňování. (V novějším pojetí se tak nazývá též lesní těžba)
Prořezávka - je výchovný zásah v malzinách, kterým se při pěstování lesa v určitém vývojovém stádiu upravuje počet jedinců ve vznikajícím lesním porostu. Výška se pohybuje okolo 2- 8 m
Výběrová seč - postupuje se zpravidla ve třech krocích: 1) zralostní výběr, 2) zušlechťování, 3)zdravotní výběr
Zralostní výběr - vykácí se stromy cílových tlouštěk
Zušlechťovací pozitivní výběr - vyhledávají se nadějné stromy a následně se odstraňují jedinci, kteří jim nejvíce škodí
Zdravotní výběr - závěr těžby je výběr poškozených odumírajících nebo zdravotně závadných stromů
Harvestor - je víceoperační stroj, který při těžbě dříví kácí, odvětvuje, rozřezává a ukládá strom v jednom cyklu. Dělí se do tří tříd podle hmotnosti, výkonu a dosahu výložníku jeřábu.
Klučení - odstranění pařezů po vymýcení lesa
Štěpkování - technologie, při které lze za určitých okolností energeticky využít jak palivové dříví tak také tenčí větve nebo odpad z pilařských provozů v podobě štěpky
Druhování - je změření, posouzení vad a zařazení do určitého druhu sortimentu
Sortiment - vzniká druhováním - manipulací ze surového kmene. a) kulatinové výřezy - dlouhé dříví, b)rovnané sortimenty - vláknina, palivo, c) tyče a tyčky. Dělíme: 1)A-výběrová kulatina (nejvyšší kvalita)-průměr horního čela bývá více jak 35 cm (vyrábí se pouze z oddenkové části, 2)B - pilařská kulatina (kvalitní, zdravé, rovné a málo sukaté dříví) určené na řezivo, 3)C - pilařská kulatina (méně kvalitní, s tvrdou hnilobou a vyšší sukatostí) na řezivo, 4) D - kulatina k průmyslovému zpracování tzv. KPZ (na podřadnější řezivo je povolena tvrdá hniloba do 50 %,5) VLÁKNINA - sortiment rovnaného dříví pro papírenský průmysl, 6)PALIVO
Palivové dříví - je sprtiment surového dříví vznikající nevyhnutelně při výrobě, třídění a druhování kvalitnějších sortimentů. Jedná se o nejméně kvalitní dříví. Vyrábí se ze všech jehličnatých a listnatých dřevin. Dodává se v kůře v tloušťce od 3cm. Polena silnější 30 cm se štípou. Délka min. 15 cm až do nejobvyklejších 1 m.
Řezivo - je stavební dřevěný materiál získaný podélným rozřezáním vhodných sortimentů surového dříví
Vady dříví - suky, trhliny, tvary kmene, přítomnost hub
Surový kmen - je odvětvený kmen stromu, od kterého je oddělen vršek a někdy také oddenková část. U tlustých surových kmenů se nesmějí odřezávat oddenkové části s výjimkou výřezů I. a II. třídy jakosti. Dodávají se v kůře, třídí se na: a) tenké do 19 cm středové tloušťky, b) tlusté od 20 cm středové tloušťky. Nejkratší povolená délka tenkých surových kmenů je 5 m a tlustých surových kmenů potom 8 m.
Čep - slabší konec sortimentu surového dříví (kulatiny)
Čelo - silnější konec sortimentu surového dříví
Doba obmýtní - je plánovaná produkční doba v hospodářských lesích. Jde o střední věk, ve kterém se předpokládá obnovní těžba v pasečně upravovaném hospodářském lese. Jde o základní parametr hospodářské úpravy lesa
Výběrný les - vzniká v důsledku uplatňování tzv. výběrného hospodářského způsobu. Místo obvyklé těžby stromů určitého stáří se pravidelně těží strom cílové tloušťky a zároveň je cílem co největší věková a prostorová různorodost takového lesa dosahovaná "zušlechťovacím v ýběrm". Typickou dřevinou je jedle. Tento způsob je nejvíce rozšířen ve Slovinsku, Švýcarsku a částečně Rakousku.
Výmladkový les - je tvar lesa, který vzniká z pařezových a kořenových výmladků. Nejčastější jsou buky, duby, habry. Dobře zmlazující listnaté porosty (většinou nízko u země) se naholo pokácí a s vyrostlými výmladky se dále hospodaří (prořezávají se a periodicky kácejí). V minulosti poskytoval vhodné dříví na kolářské zboží, dřevěné nářadí nebo násady. Výnos nastává dříve, než u vysokokmenných lesů.
Pasečný les - který byl charakteristický holosečným způsobem obnovy a umělou výsadbou smrku nebo borovice. Tento systém se uplatňoval po jistou dobu ve všech středoevropských lesích v duchu nauky o čistém výnosu z půdy a saského smrkového hospodářství jako schéma redukující v té době zcela nepřehlednou rozmanitost přírody. Umělá obnova lesů smrkem jako stanovištně nenáročnou, rychle rostoucí dřevinou poskytující dřevo vynikajících užitných vlastností, byla jedinou možnou cestou, jak za relativně krátkou dobu výrazně zvýšit výnos ze zdevastovaných lesních majetků. To je odkaz našich pradědů, kteří na počátku 20. století dokázali na základě velmi nedokonalých znalostí a primitivními prostředky zvýšit lesnatost našich zemí za 150 let z asi 12,5 procenta na téměř 30 procent.
Obnova lesa - je proces složený z jednotlivých pěstebních opatření jejichž prostřednictvím dochází k nahrazení stávajícího, zpravidla dospělého (mýtního) lesa novým pokolením lesních dřevin
Výchova lesních porostů - Lesní zákon stanovuje jako jeden ze závazných ukazatelů pro lesy státní a obecní minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let. Rovněž konstatuje, že vlastník je mimo jiné povinen vychovávat lesní porosty soustavně a včas tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa.